Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Z každého dne Brutal Assaultu tady máme nahrubo opracovanou pekelnou šestku dojmů, které se zaryly!
DOWN – za živého Phila Anselma. Za lehce opilého živého Phila Anselma. Za lehce opilého Phila Anselma a jeho touhu vpotácet se po svém koncertě na vedlejší scénu a vzít s flaškou v ruce překvapenému Satyrovi mikrofon. Za následnou párty obou kapel.
CONVERGE – za to, že je hned zpočátku nas*ali přetahující SATYRICON. Za agrsivní a strhující a krásný koncert. Tím strhující, myslím opravdu strhující. Strhli s sebou i kameramana, který v pitu doplul až na okraj.
KRABATHOR – za odvahu. Za nostalgii, která byla silnější než instrumentální kotrmelce. Za „nová“ sóla.
Dvojici EXIVIOUS a OKKULTOKRATI, za to, že ačkoliv stojí na opačných pólech (profesorská technika versus humpolácké dřevorubectví utržené ze řetězu) mě dokázali nadchnout se stejnou intenzitou.
SPASM – za neustále se točící circle pit. Za boratky. Za zděšení zvukařů, kteří dlouho nevěděli co se to kolem nich děje. Za to že jsou to pornohvězdy. Za to že mě po ospalém ránu velmi rychle vrátili zase do reality.
A ještě jeden bonusový bonbónek z minulého dne:
COMBICHRIST – za nejlepší diskotéku na letošním Brutal Assaultu. Za dvoumetrovou transku s basou. Za to, že mě jejich basové frekvence ve fotokoridoru téměř roztrhali vnitřnosti. Za to že krásně rozdělili lidi na tři skupiny: na ty co začali hopsat u první písničky, na ty co na to koukali s otevřenou hubou a na ty, kteří by se také hrozně moc rádi bavili, ale měli pocit, že v tričku (třeba) VADER nebo DIMMU BORGIR by to bylo nemístné. Za to, že stejně jako minulý rok ATARI TEENAGE RIOT rozsekali festival na nudle.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
